Děti jako byznys – 5 tipů, bez čeho se zaručeně obejdete

25. 3. 2021 -  Kvído radí

Začíná to monitorem dechu, elektrickou odsávačkou a terénním vozítkem za kolo pro batolata, pokračuje nejnovějšími modely lega a končí posledním iPhonem. O čem je řeč? Z dětství se v posledních desetiletích stal pro řadu firem a korporací doslova zlatý důl. Ať už jde o designové hračky, oblečení, sportovní vybavení, nebo jídlo.

A kdo by to svému děťátku odepřel, že? Zvlášť jestli stejně jako já patříte ke generaci, která vyrostla ve vytahaných teplákách, s jedním oblíbeným plyšákem a namazaným chlebem ke svačině. Dnešní děti mají opačný problém. Jsou zahlceny neuvěřitelným množstvím všeho, po čem jen takové dítě může zatoužit. Na rodiče ze všech stran útočí reklama podsouvající jim věci, bez kterých se při péči o děti rozhodně neobejdou. Ale opravdu to všechno potřebujeme? A hlavně – potřebují to děti?




Jde to i jinak

Naštěstí se poslední dobou množí iniciativy usilující o udržitelnější životní styl. Spadá sem i možnost zamyslet se nad tím, jak se vymanit z konzumního kolotoče. I já jsem si dlouho myslela, že potřebuju neposkvrněnou bílou postýlku a že ze zděděných sandálů dostanou děti křivici a bradavice. Že může nemluvně v klidu odjezdit první roky v olysalém stroji ze třetí ruky mi došlo, až když jsem oplakala krádež designového kočárku z chodby našeho domu a rozpočet na mateřské mi nedovolil koupi dalšího. Asi týden jsem se s ním styděla nastoupit do tramvaje a pak jsem si řekla, že štěstí je jinde.

1. Točení hraček

Máte pocit, že dětský pokoj praská ve švech, a děti za vámi neustále chodí s tím, že se nudí, nebo u jedné hračky vydrží jen chvilku? Možná je postihla krize z převýběru. Mít možnost si vybrat je fajn, ale nesmí se to přestřelit. Pokud jim poličky přetékají legem, stavebnicemi a figurkami, může pro ně být těžké soustředit se delší dobu na jednu věc, když je kolem tolik dalších lákadel. Řešení je celkem snadné – objem hraček radikálně zredukujte, ideálně v nepřítomnosti jejich majitelů. Nemusíte je hned vyhodit, ale můžete je uložit a po určitém čase, třeba po měsíci, část předmětů obměnit. Děti se tak budou v hračkách lépe orientovat, a když se jim omrzí, budete mít hned po ruce inovaci bez zbytečného nakupování a dalšího hromadění.




2. Vybraná knihovnička

Stejný mechanismus se dá aplikovat i na knihovnu. U nás doma se osvědčil systém tzv. sezónních balíčků, kdy vyberu všechny knížky například se zimní a vánoční tématikou a dám je do košíku k volnému použití. Když si je dostatečně užijeme, vyměním je za jakoukoli jinou libovolnou skupinu, třeba knihy o dopravních prostředcích nebo zvířatech. Knížky se navíc dají půjčovat v knihovně nebo měnit s kamarády, zvlášť když mnohdy dopředu nevíte, jestli bude nově koupená knížka vaše děti bavit.

3. Baby capsule

Slow fashion máte v malíčku, o udržitelných materiálech byste mohla přednášet a levným řetězcům se vyhýbáte obloukem? A co skříně vašich ratolestí? Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je odolat pokušení nazdobit si děti stylovými kousky. Z idealistické představy, jakou jsem měla v těhotenství, mě naštěstí rychle vyvedly nevypratelné první příkrmy a sklon mých dětí vyválet se v každé louži. Formulace „kvalitní oblečení jako investice“ navíc ztrácí význam ve chvíli, kdy děti během pár měsíců ze všeho vyrostou. A kupovat pro ně fungl nové oblečení se opravdu nevyplatí – vaší peněžence ani planetě. Děti toho navíc potřebují mnohem míň, než se zdá. Dlouho jsem byla posedlá představou, že za všech okolností musíme mít několik náhradních sad ve sladěných odstínech. Teď už na to kašlu. Jednak proto, že nemám to srdce nutit jim karamelové a hořčicové tóny, když přece všichni mají Elzu. A taky proto, že se nakonec potvrdila slova mého muže, že všechny výlety a víkendy v lese nebo na horách odchodily v jednom tričku. A mně aspoň zbylo na můj
vysněný lněný overal.




4. Dědění, sekáče a bazary

Tady trochu navazujeme na předchozí bod. Pokud se přesto nechcete vzdát možnosti mít stylového potomka, dá se to udělat i jinak než vypleněním nejnovější kolekce v Zaře. V dobrých second-handech nebo online se dají objevit doslova poklady za zlomek původní ceny. U nošeného a opakovaně praného oblečení máte navíc jistotu, že na rozdíl od nových kousků se z něj nebudou uvolňovat žádaná barviva ani škodlivé chemické látky. Pokud máte v okolí někoho, po kom mohou vaše děti dědit, není co řešit. I tady ale platí pravidlo, že méně je více. Nemusíte nutně přijímat všechno jen proto, že je to zadarmo. Vyberte si to, co se vám skutečně líbí, a zbytek zaneste do nejbližšího textilního kontejneru. Z druhé ruky se dají pořídit i hračky. Na sbazaru nebo na aukru seženete všechno, od pokémonových karet po celé lego sestavy i s návodem. Dětem je většinou jedno, jestli je zboží v neporušené krabici. Největší radost mají, když si k hraní na chvilku sednete s nimi.




5. Upcycling a přístup Use what U have

Za vznešenými názvy se skrývají úplně obyčejné nápady a trocha zručnosti. Upcycling spočívá v tom, že dáte starým věcem nový život. Z liché ponožky tak můžete vyrobit třeba super hlavu koně, ke které přidáte násadu z klacku. Nebo vysázet jarní bylinky do skořápek od vajec a z plata si vyrobit domácí tetris. Tím se k dostáváme k Use what U have, tedy „použij, co máš“. Místo nakupování nových věcí můžete společně s dětmi vytvořit nové hračky doslova z odpadu. Zkuste třeba domeček pro panenky z krabic od bot nebo trénink psaní prstem do mouky vysypané na pekáči. Skvělé tipy na minimalistický život s dětmi sdílí na Instagramu třeba profily @kvetakvetakova nebo @vinobazalik.

Podle waldorfské pedagogiky si dětská fantazie poradí se vším, proto si děti často vyhrají třeba i s kamínky nebo klacíky, které „promění“ na panenky nebo zvířátka. Tím, že je zahltíme plastovými, tzv. hotovými hračkami, které už mají oblečení nebo kompletní součástky, jim bereme prostor pro rozvoj vlastní kreativity a improvizace. Děti stejně většinou touží hlavně po lásce a naší pozornosti. Co u toho mají na sobě, je jim většinou fuk. Já si u dcer něžně hýčkám jednu sadu „kavárenského“ oblečení. Třeba ho ještě někdy ocení i někdo jiný než srnky v lese.

Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images