Může mít dítě moc hraček? Nadbytek zhoršuje soustředění a brání fantazii

Možná se zrovna nacházíte ve fázi rodičovství, kdy tuníte dětský pokoj a k tomu ještě nakupujete hromady dárků pod stromeček, k narozeninám a k svátku. V tom případě se zastavte, nadechněte a mrkněte na tenhle článek. Příliš mnoho věcí totiž může dětem škodit.

„V dnešní době stojíme před obrovským problémem. Je tak velký, že ho skoro nevidíme, a přitom ho máme dnes a denně přímo před očima. Žijeme moc rozmáchlý život, přeplněný aktivitou, naléhavými záležitostmi a povinnostmi, které se zdají zásadní. Nemáme čas se nadechnout a hledat řešení,“ píše americká architektka a spisovatelka Sarah Susanka v knize The Not So Big Life.





Přeplněný je nejen náš diář, ale také naše domy a byty. A co hůř, přeplněno mají i naši nejmenší. Nejen všemi těmi kroužky, sportovními tréninky a vzdělávacími kurzy. Stop stav hlásí i jejich domácí prostředí. V dobré víře jej zaplňujeme co největším počtem hraček a knih, protože dítě se přece potřebuje rozvíjet a potřebuje k tomu stimuly.

Míň je víc

Přebytek věcí zatěžuje vaši peněženku, ale vašemu dítěti může také vyloženě škodit. V knize Jednoduché rodičovství to tvrdí přední americký odborník na výchovu Kim John Payne. Za svou více než třicetiletou praxi už pracoval s dětmi v mnoha zemích světa, působil jako výchovný poradce v rodinách i jako soukromý rodinný terapeut. Zjistil, že když děti rozptyluje méně věcí, dokážou se lépe soustředit a mají více mentálního i fyzického prostoru ke zkoumání světa.





Takže je potřeba vyčistit prostor i dětskou mysl. A jak to souvisí? Zkuste dětský pokoj vnímat jako mikrosvět, který patří jen a jen jeho obyvatelům. Právě oni se v něm vyznají nejlépe. V porovnání se zbytkem domácnosti bývá dětský pokoj opravdu jako z jiného světa, píše Payne. „Má svůj vlastní terén, mikroklima a rozhodně tam platí jiné fyzikální zákony. Je v něm víc věcí, než se tam vejde: na hromadách, v přetékajících koších i v zásuvkách, které nejdou dovřít. Pod postelí působí supersilný magnet, který tam vtahuje všechny možné věci (kdo by měl odvahu to zkoumat?) a ty tam leží v závějích prachu.“ Samozřejmě, že ne každý pokoj vypadá takto. Kvalitativně se to může lišit, ale kvantita je podle Payna podobná napříč společenskými vrstvami.

Psal o tom už psycholog C. G. Jung. Hora hraček podle něj znamená pro dítě víc než jen něco, o co pořád zakopává. „Je to topografická mapa jeho vynořujícího se světonázoru. Hora, vrhající symbolický stín, říká: Můžu si vybrat tuhle hračku nebo tamtu nebo támhletu dole. Všechny jsou moje! Ale je jich tolik, že žádná z nich nemá cenu. Musím chtít něco jiného.“ Tím se dostáváme k hlavnímu problému.

Americká psychoterapeutka Claire Lerner z institutu Zero to Three ve své studii poukázala na to, že děti, které jsou obklopené velkým množstvím hraček, jsou přehlcené a přestimulované. Mají problém se soustředěním, proto se i těžko učí nové věci a radši to vzdají. Lerner navíc tvrdí, že příliš mnoho hraček způsobuje, že se děti nenaučí vynalézavosti.

Příliš velký výběr

Možná už jste se někdy setkali s dětmi, které mají pocit, že se svět točí jen okolo nich. Mají všechno, co si dokážou představit, ale šťastné nejsou. Naopak. Často se cítí až podvedené. „Nespočet darů a potěšení z nich udělal pasivní, znuděné jedince, i když jsou teprve malí. Jejich pasivita má i agresivní stránku: jakmile budou mít pocit, že je jim něco upíráno, mohou být rozhořčené a začít nemilosrdně vyjednávat,“ říká Payne.

Proč se tak chovají? Podle Payna je to proto, že mají příliš mnoho možností, ze kterých si můžou vybírat. Žijeme ve společnosti, která klade velký důraz na individualitu, a milujeme, když máme na výběr. A totéž chceme dopřát i dětem. Máme pocit, že jim to pomůže na cestě k tomu, čím se mají jednou stát. Myslíme si, že možnost výběru vytváří dětskou osobnost a jejich formující se vědomí sebe sama. Jenže opak je pravdou. „Ve skutečnosti to děti rozptyluje od jejich přirozeného vývoje. Když je zahltíte věcmi a možnostmi dřív, než jsou na to připravené, budou znát jen jedno emoční gesto: Víc! Na to, aby se děti skutečně staly samy sebou, potřebují čas a také hry a společenské interakce, nikoliv hromady blikajících hraček,“ píše ve své knize Payne.

Hračky od Mickey Mouse

Když sledujete děti při hře, zjistíte, že pozornost těch malých upoutají ty nejobyčejnější předměty denní potřeby jako blok, sítko na čaj, kousek bublinkové folie nebo rulička od toaletního papíru. Větším pak někdy stačí jen blok a tužka k tomu, aby rozvinuly celou škálu her a smyšlených příběhů. Dříve toho děti jednoduše měly míň, vystačily si s tím, co bylo doma. Dětský psycholog David Elkind zdůrazňuje, že nekonečné množství masově vyráběných hraček zaplavilo trh teprve v posledních padesáti letech.

Přelomový byl rok 1955, kdy televizní pořad Mickey Mouse Club nabídl výrobcům hraček jakousi základnu: mohli v něm pravidelně představovat své novinky a jako první v historii začala firma Mattel inzerovat novou hračku mimo vánoční sezónu. Téměř přes noc začala být dětská hra méně zaměřená na činnost a více na věci, hračky samotné, tvrdí americký historik Howard P. Chudacoff. A hračky jsou všude. V supermarketu, na benzínce, na poště, v trafice… i v obchodech s oblečením. Všude.

Úklid pro klid duše

Kim John Payne ve své knize uvádí celou řadu rad a pravidel, s pomocí kterých můžete zjednodušit život sobě i svému dítěti. Jednou z nich je uklizení dětského pokoje od všech těch nadbytečných předmětů, na které jen sedá prach. Postupujte však citlivě a odstraňte pouze hračky, které už nefungují, dítě si s nimi nehraje nebo z nich motoricky či mentálně vyrostlo a už mu nic nového nepřinášejí.

Třídit bychom měli ideálně několikrát do roka. Nejlepší čas na to je před narozeninami nebo Vánocemi, ke kterým dítě dostane hračky nové. Pokud vám při úklidu asistuje, je důležité zůstat v klidu a rozhodně mu nehrozit definitivou, že „to prostě musí vyhodit“. „Buďte v klidu a nemějte přehnaná očekávání. Je to návyk, který si děti musí vybudovat. Možná napoprvé nevytřídíte nic, jen hračky lépe zorganizujete,“ říká dětská psycholožka Marcela Sobotová. Podle ní dětskému pokojíku uleví i to, když tam hračky necháte rotovat, to znamená, že jich vždycky pár schováte do skříně a po čase je zase vytáhnete. Dítěti se budou zdát jako nové.

A kolik hraček by v pokoji mělo zůstat? Podle Payna by mělo odpovídat tomu, aby si je dítě dokázalo uklidit za pět minut, což může být tak deset až dvacet hraček.


Text: Viola Černodrinská  Foto: Getty Images