Svoboda učení – škola bez pravidel nebo naděje pro systém vzdělávání?

Mezi základní principy svobodné školy patří svoboda, zodpovědnost, důvěra, respekt, sebeřízení a volná hra. Nic nového pod sluncem, řekne si většina rodičů, ale jsme připraveni nechat své děti, aby si řídily celý proces učení bez kontroly a dohledu dospělého? Demokratické školy důvěřují dětem v jejich vlastních volbách, takže tento systém neocení ti z rodičů, kteří mají potřebu konkrétní zpětné vazby a kontroly. Známek ani jasně ohraničených vyučovacích hodin se tady nedočkáte. Jak to tam tedy vypadá?

To, co děti chtějí dělat, závisí zcela na jejich vůli, ale musí přitom respektovat základní pravidla školy, která vznikají na školních radách. Všichni členové školy včetně dětí mají při rozhodování rovnocenný hlas, děti tedy mohou klidně odvolat z funkce dospělého. Program i pohyb po škole si žáci organizují podle svého uvážení. Ve škole jsou trvale přítomni i dospělí, kteří pomáhají dětem s jejich aktivitami a jsou jim k dispozici, nemonitorují ale všechny akce všech dětí, spoléhají na vzájemnou důvěru. Děti rostou vlastním tempem a nejsou do ničeho nuceny.

Svobodná škola také reflektuje jednu z nejpřirozenějších potřeb všech dětí – pobývat ve věkově různorodém kolektivu. Ve státním školství jsou děti rozděleny striktně podle věku, přestože věkově smíšené třídy přinášejí řadu výhod. Mladší děti se učí od starších spolužáků a větší děti trénují svou trpělivost i schopnost empatie, když pomáhají mladším. Tím, že látku vysvětlují, si ji navíc osvojí mnohem snáz, než když jen pasivně poslouchají výklad učitele. Podle Petera Graye, autora knihy Svoboda učení, působí smíšené skupiny pozitivně i na dětské sebevědomí. Ve třídě, kde jsou všichni stejně staří, a někdo v něčem zaostává, nebo je naopak napřed, může být srovnávání s ostatními frustrující nebo vést k přehnanému sebevědomí či nudě. Když se ale srovnáváte s mladšími dětmi a zároveň jim pomáháte, získáte místo mindráků zdravou sebedůvěru. Právě ta je klíčovým faktorem pro naplněný život i podle pedagoga a autora knihy Proč děti neprospívají, Johna Holta.

Pro nadané děti zas starší spolužáci představují hnací motor a vyšší laťku, kterou potřebují, aby se posouvaly dál. John Holt to pěkně vysvětluje na příkladu hraní šachů. Dítě, které hraje lépe než vrstevníci, si na stejně starých nebo mladších dětech může vyzkoušet riskantní nebo nefunkční tahy, které by za běžných okolností vedly k prohře. Trénováním mladších dětí si ale zafixuje funkční strategie, které využije při hře se staršími soupeři a hra tak ve finále baví všechny. To se týká i sportu a pohybu. „Když si hází míč dvě čtyřleté děti, bojují se stejnými omezeními a hra je brzy přestane bavit. Se starším parťákem si ale mladší mohou zkusit věci, které jim interakce s vrstevníky nenabízí. Starší dítě může přizpůsobit hody tak, aby mladší dítě míč chytilo, a nekontrolované hody mladšího jsou zas výzvou pro staršího,“ popisuje Holt. Potřebu dětí trávit čas nejen s vrstevníky bere v úvahu i metoda Montessori, kde se děti učí v rámci tzv. trojročí. Dá se ale zažít i v rámci jakékoli volné hry nekontrolované dospělými, typicky třeba při „lítání“ venku s dětmi ze sousedství. Takových příležitostí je ale zejména ve větších městech čím dál méně.

Jestli vás myšlenka svobodné školy nadchla, doporučujeme nejdřív zkrotit euforii a zjistit si všechna potřebná fakta. Tenhle způsob vzdělávání totiž rozhodně není pro každého. V České republice na rozdíl od směrů typu Waldorfské nebo Montessori pedagogiky nemá žádné právní ukotvení a „oficiálně“ tedy není možné děti cíleně „nevzdělávat“. Většina českých nadšenců pro svobodné vzdělávání má v současnosti své děti v režimu domácího vzdělávání. Kolem tématu ale existuje poměrně rozsáhlá komunita podobně naladěných rodičů, kteří vás rádi podpoří a pomohou vám.

Důležité také je, aby se na nekonvenčním způsobu vzdělávání shodla celá rodina. „V první řadě bych se podívala na své dítě a položila bych si otázku, co potřebuje, a jestli jsem jako rodič schopný to zvládnout. Pokud vidím, že mému dítěti by vyhovovala alternativa, ale já jako rodič to nedám, tak bych do toho nešla.“ říká socioložka a zakladatelka alternativní školy Eva Dittrich Sanigová v podcastu Nila.


Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images